Jsou to ale děti a k těm tato vlastnost prostě už tak nějak patří. Nemůžeme je jen tak odnaučit si hrát a poznávat svět – a právě u těchto činností vzniká nejvíce nepořádku. Děti by sice měly alespoň částečně ovládat a v podvědomí vědět, kolik nepořádku je ještě přijatelného a kolik toho zvládnou třeba i s malou pomocí uklidit, i tomuto je ale často musíme učit. Někdy může být celý tento proces složitý, nemusí se vždy podařit úplně na jedničku a bývá to třeba i běh na dlouhou trať. Výsledek ale stojí za to. Jakmile totiž děti něco naučíte a dokážete je správně motivovat, uvidíte, že samy začnou po udržení pořádku toužit a uklizený pokoj budou mít třeba sice až ve vyšším věku, ale přece, mnohem raději než místnost plnou nepořádku a odpadků.
A jakými způsoby si k získání tohoto návyku dětí můžete dopomoci? Klasickým návodem k tomu, jak naučit druhé nějakému chování je to, že jim půjdete sami příkladem. Pokud totiž dítě uvidí, že vy sami po sobě umíte uklidit a berete to jako samozřejmost, je tu jistá šance, že ono samo si uvědomí, že úklid je přirozenou součástí života každého člověka. Někdy ale toto nestačí a musíte vymyslet způsob, jak dětem úklid zjednodušit. Nejdříve jim dávejte jednoduché úkoly a při jejich vykonávání se snažte být nápomocni jen do té míry, aby dítě většinu práce mohlo odvést samo.
Samozřejmě mu nabídněte pomocnou ruku při úkonech, které samo nezvládne, ale skládat kostičky do plastových beden by i menší ratolest mohla dokázat vlastníma rukama. Obecně se snažte dětem úklid, pokud možno co nejvíce zjednodušit, být jim při úklidových pracích příkladem a ukazovat jim takto, že uklízet má smysl. Můžete samozřejmě narazit na problémy, zjistit, že všechno nepůjde tak, jak jste si na začátku vysnili, ale nevzdávejte své snahy a bojujte dál! Uvidíte, že dítě vám ještě jednou bude za vaše rady a pomoc při úklidu vděčné.